Hokejisté obhájili bronz. Domácí Finsko zlomili už v první třetině

Čeští hokejisté se rychle oklepali z nepovedeného semifinále se Slovenskem a uspěli v bitvě o světový bronz. Domácí Finsko porazili 3:2, o vítězství rozhodli už v první třetině. Tým kouče Aloise Hadamczika tak zopakoval umístění z loňského šampionátu v Bratislavě.

Celkově je to pro Česko pátý bronz a dvanáctá medaile z mistrovství světa (ve sbírce je ještě šest zlatých a jedna stříbrná). Finové naopak prožívají po loňském triumfu velké zklamání.

Rozhodující moment zápasu přišel na konci první třetiny, kdy útočník Novotný stačil po 29 vteřinách odpovědět na finské vyrovnání. Kašpar při brejkové akci posunul puk na pelhřimovského rodáka, jenž objel branku a u protější tyčky z úhlu vystřelil. Měl štěstí, kotouč se odrazil od gólmanova ramene do sítě.

Čeští reprezentanti přitom do utkání nevstoupili nejpřesvědčivěji, Seveřané je v úvodu přehrávali a vytvářeli si jednu šanci za druhou. Jenže žádnou nevyužili.

A tak přišel trest: obránce Krajíček mohutně napřáhl na modré a puk po jeho bombě dvakrát tečoval před bránou clonící Průcha. Nejprve hokejkou, od níž se také se štěstím odrazil od jeho brusle zazádapřekvapeného Vehanena.

Parádní individuální akci sice předvedl Pyörälä, jenž se při svém sólu projel obranou a před Štěpánkem, jenž dostal přednost v brance přednost před Kovářem, nezaváhal. Zamířil přesně mezi jeho betony.

O tom, jak se bude utkání ve zbylých dvou třetinách vyvíjel, pak v čase 19:07 rozhodla nově složená formace Hemský, Krejčí, Průcha. První dva si při rychlé kombinační akci dvakrát vyměnili puk a Hemský zakončoval do prázdné branky.

Finové se totiž druhou částí protrápili a nedokázali si vytvořit tlak. To se jim povedlo až po změně stran. Pihlström ještě ve velké šanci na Štěpánka nevyzrál, ale pak dostal přihrávku Jokinen, jenž v plné jízdě zamířil v přesilovce do horního růžku.

Do té doby schlíplé tribuny ožily a domácí se hnali za vyrovnáním. Pomohla jim k tomu i nedisciplinovanost českých hráčů, na trestné lavici se krátce po sobě vystřídali Nedvěd s Nakládalem.

Finové mačkali soupeře, který se nemohl dostat z pásma avšegradovalo v závěru při power-play. Všem zatrnulo při střele Joensuua, která proletěla vedle horního růžku. Pak už ale Češi výsledek ubránili a mohly propuknout oslavy.

"Pro nás má tenhle bronz hodnotu zlata," radoval se v rozhovoru České televize veterán Petr Nedvěd, který ze všech hráčů křepčil nejvíc. A Novotný dodal: "Přiklonilo se k nám štěstí, které jsme v semifinále proti Slovensku neměli. To je prostě hokej."

Zdroj 

Redakce

Barbora Kuchařová

Narodila jsem se 22. února 1992 v Praze, kde už 20 let žiji. Studovala jsem na střední zdravotnické škole, avšak práce zdravotní sestřičky nebyla nic pro mě a více mě lákalo psaní a mediální svět, proto jsem se rozhodla pro studium na Vyšší odborné škole publicistiky. Mezi mé zájmy patří tanec, focení a počítač. Na našem redakčním webu mám funkci redaktorky.

Lucie Vobořilová

Jmenuji se Lucie Vobořilová a za pár dní mi bude 24 let. Bydlím nedaleko jihočeského Tábora, ráda kreslím, baví mě grafika a vytváření animací. Mezi mé záliby patří i čtení. Nesnáším dělání nezáživných věcí, které mě nebaví a nudí mě k smrti. Na našem redakčním webu mám funkci grafičky.

Barbora Turková 

 

 Narodila jsem se 20. června 1991 a od narození bydlím v Praze. Studovala jsem střední hotelovou školu, což byla velká chyba. Od malička jsem ráda cokoliv psala, ať už to byly dívčí romány, texty písniček a později i články a reportáže. Proto jsem ráda, že jsem se úspěšně dostala na Vyšší odbornou školu publicistiky. V budoucnu bych se ráda věnovala především kulturní publicistice. Mezi mé záliby patří hudba, film, tenis, můj francouzský buldoček a moji kamarádi. Na našem redakčním webu zastávám funkci redaktorky. 

Vojtěch Bobůrka

 Jmenuji se Vojtěch Bobůrka, syn zlatého ročníku 1991. Narozen v Českých Budějovicích, ale žijící od svých pěti let v hlavním městě. Mám rád dobré jídlo, sport a Guns´n´Roses. Co nemám rád je, když zapomenu jídlo v troubě a spálí se mi. Moje životní heslo je: "Slanina je odpověď na všechno!" Na našem redakčním webu zastávám funkci redaktora.

Gary Cooper – kovboj, nebo gentleman?

Život Garyho Coopera trochu připomíná typický americký sen – slušný chlapec ze Západu dosáhne s trochou štěstí a velké dávky píle zaslouženého úspěchu, který se ho drží téměř až do smrti. Za svou kariéru natočil skoro stovku filmů a ve většině z nich ztvárnil hlavní roli. Proslavily ho postavy dobrodruhů, milovníků, ale především zásadových chlapíků, kteří moc nemluví, ale zato jednají. A ženy jim padají k nohám.

Narodil se jako Frank James Cooper 7. května 1901 jako druhý syn do bohaté právnické rodiny britského původu. Jeho otec vlastnil kromě úspěšné právnické kanceláře také rozlehlý ranč, kde Frank získal první zkušenosti v sedle, které později zúročil ve filmu.Matka chtěla mít z obou svých synů spíš anglické gentlemany než americké kovboje, proto je poslala studovat na střední školu do Anglie. Po návratu se Frank pokoušel pokračovat ve studiu – nejprve zemědělství, potom přestoupil na uměleckou školu. Jeho snem bylo věnovat se kreslení, rád maloval karikatury a doufal, že se jimi jednou také uživí.V mládí zasáhla do jeho života těžká autonehoda, po které měl celoživotně nesprávně zhojený kyčelní kloub, k čemuž přispěl i jeho lékař. Ten mu totiž naordinoval léčbu pohybem, nejlépe v sedle. 

Frank doktora poslechl, čímž si sice zdravotně moc nepomohl, ale zato měl cenný vklad pro svou budoucí kariéru westernového jezdce ve filmu.Tuhle práci mu náhodou přihráli jeho přátelé, když se Cooperova rodina přestěhovala v roce 1924 do Kalifornie. Díky své elegantní vizáži a jezdeckému umění neměl Frank problém sehnat práci jako kaskadér. To jej ale brzy přestalo bavit a začal pošilhávat po herectví.První šanci dostal v roce 1926 ve vedlejší roli ve filmu The Winning of Barbara Worth, která mu vynesla smlouvu u jedné z hlavních filmových společností – Paramountu. Brzy následovaly další role. Zahrál si v několika filmech po boku tehdejší hvězdy Clary Bownové, se kterou měl i milostný románek, a zanedlouho se vysoký štíhlý krasavec se zádumčivým pohledem stal idolem Hollywoodu.Přestože herectví nikdy nestudoval a spoléhal se na svůj přirozený projev, šel z role do role. K vydařeným filmům 30. let patřilo také zfilmování románu Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo (1932) a především komediálně laděný snímek režiséra Franka Capry Úžasná událost (Mr. Deeds Goes to Town, 1936), který mu vynesl první nominaci na Oscara.V roce 1933 se seznámil a o několik měsíců později také oženil s mladičkou začínající herečkou Veronicou Balfeovou přezdívanou Rocky. Ta po svatbě nechala herectví a věnovala se večírkům, ale i sportu a po nějaké době také výchově Cooperovy první a jediné dcery Marie (narodila se roku 1937).Manželství Cooperovi očividně svědčilo, začátek 40. let patří k vrcholům jeho kariéry. V té době natočil úspěšný film Četař York (Sergeant York, 1941), který mu přinesl prvního Oscara. 

Ve stejném roce stihl také sociálně kritický snímek To je John Doe (Meet John Doe), opět v režii Franka Capry. K významným filmům patřila i adaptace hry Komu zvoní hrana (For Whom the Bells Tolls, 1943), kde mu byla partnerkou Ingrid Bergmanová.Následovaly spíše průměrné, až slabší snímky. Větší dramata než na plátně se v tomto období odehrávala v Cooperově životě. Při natáčení snímku The Fountainhead (1949) se seznámil s mladou talentovanou herečkou Patricií Nealovou, a na rozdíl od jeho jiných předchozích úletů se zdálo, že jeho život tentokrát nabere jiný směr.Kvůli své lásce opustil manželku, která se ale odmítala dát rozvést a společně s jeho matkou a dalšími lidmi z hercova okolí tlačila na milence ve snaze rozbít jejich vztah. To se nakonec podařilo. Ještě předtím ovšem stihla Patricia otěhotnět a potratit a také Gary měl zdravotní problémy, způsobené starým zraněním.Podstoupil několik operací a po rozchodu s milenkou opustil na rok a půl Státy, žil sám a cestoval. V roce 1952 natočil jeden ze zásadníích filmů své kariéry – originální western v režii Freda Zinnemanna V pravé poledne s Grace Kellyovou v roli jeho manželky. 

Za roli neohroženého šerifa si Gary odnesl svého druhého Oscara.Podobný triumf ho už v dalších letech nečekal, za zmínku ale určitě stojí filmy Vera Cruz (1954) či Odpolední láska (Love in the Afternoon, 1957) s Audrey Hepburnovou. Na sklonku 50. let založil vlastní produkční společnost Baroda Production, se kterou natočil tři poměrně úspěšné filmy.Přestože energie do života ani do práce mu nechyběla, opět se přihlásily zdravotní problémy, tentokrát už fatální. Na jaře roku 1960 byla Garymu Cooperovi diagnostikována rakovina prostaty. Téhož roku natočil svůj poslední film – thriller The Naked Edge s Deborah Kerrovou v hlavní ženské roli.Čestného Oscara už si na jaře roku 1961 převzít nedokázal, nemoc mu nedovolila opustit lůžko. Požádal proto svého přítele, herce Jamese Stewarta, aby sošku převzal. Když Stewart v dojemném proslovu veřejnosti poprvé odhalil, v jak vážném stavu slavný herec je, vyjádřila Cooperovi podporu a náklonnost řada hereckých kolegů, ale i státníků a dalších osobností, včetně papeže, bývalých prezidentů Richarda Nixona a Dwighta D. Eisenhowera, královny Alžběty, Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaye a dalších. Telefonicky se s Cooperem spojil také čerstvě zvolený prezident Spojených států John F. Kennedy.

Gary Cooper zemřel 13. května 1961, týden po svých 60. narozeninách.

ZDROJ

Zora Jandová bude šéfkou v rozhlase

Známá zpěvačka, herečka a rozhlasová moderátorka Zora Jandová povede od 1. června tvůrčí skupinu pro děti a mládež Českého rozhlasu. Zvítězila v tříkolovém výběrovém řízení, do něhož se přihlásilo třicet šest zájemců.

Hlavním úkolem Zory Jandové v Českém rozhlasu bude příprava nové podoby nabídky Českého rozhlasu pro děti a mládež, jejíž zkušební verze by měla být spuštěna již letos na podzim. Zora Jandová svůj návrh na vysílání a webové stránky předložila již u výběrového řízení a jednoznačně zvítězila. “Jsme rádi, že Zora Jandová zúročí své dlouholeté zkušenosti s tvorbou pro děti právě v Českém rozhlase” uvedl programový náměstek Českého rozhlasu Jan Menger.

Plánované dětské vysílání se bude navíc i modernizovat. Využívat se budou internetové a digitální platformy včetně mobilních aplikacích. Vedení rozhlasu schválilo projekt na konci roku 2011, výběrové řízení na pozici vedoucího tvůrčí skupiny pro děti a mládež, ve kterém zvítězila právě Jandová, se konalo na v březnu a dubnu letošního roku.

Zoru Jandovou jsme mohli vidět v divadle Semafor při jejím studiu na DAMU například v divadelním představení Celaskon a Cyankali. V Národním divadle účinkovala v Shakespearově hře Hamlet, kde ztvárnila postavu Ofélii. Herečka se objevila i ve filmech Poločas štěstí a Všechno pro nic. Dále hrála v televizním seriálu Pátá stanice a v televizních filmech Má dáti dal a Černá kulička.
Zdroj: zdroj, Zdroj 2